Sbírka vděčností
Je jedno, jestli to bude psané inkoustovým perem do ručně vázaného sešitu, z ručního papíru a v kůži, nebo narychlo nacvakané poznámky v mobilu.
Můžou to být lístečky naházené ve sklenici. Můžou to být hlasové poznámky, které posíláte sami sobě na messenger.
Můžou to být koláže fotek.
Forma, pro kterou se rozhodnete, není důležitá.
Důležité je začít.
Proč?
Už jste určitě slyšeli, že kam směřujete svou pozornost, tam to roste. Ano? Ano.
Teď si v mysli projděte včerejšek. Co vám utkvělo?
Pokud to nebylo nic zrovna příjemného, je na čase opravdu začít sbírat vděčnosti. Protože pak nebudete muset lovit v paměti (která má absurdní tendence posílat nám spíš negativní věci 🤔), ale zalovíte ve fyzické zásobárně pěkných věcí, které se vám dějí.
Pokud to příjemné bylo, gratuluju, pokračujte 💙
Já jsem si vděčnosti začala psát už před lety. Lístečky do sklenice. Každej lísteček jsem pečlivě složila, napsala nahoru datum a když jsem měla hotovej celej měsíc, svázala jsem si takovej štůček mašličkou. Moc pěkně to vypadalo! Ale pak mě to začalo spíš unavovat. Bylo to svázané moc pravidly (které jsem si samozřejmě vymyslela sama) a už mi to nepřinášelo radost, ale spíš pocit „sakra, nemůžu jít spát, musím vyrobit ten pitomej papírek…!“
Není překvapení, že mě to na pár let opustilo. Dlouho jsem se neměla k tomu znovu začít, vždycky to byly jen takové týdenní záchvěvy. Ale loni v srpnu jsem znovu začala a jedu bez přestávky do teď. Každý den si večer sednu a najdu tři věci, za které můžu být a jsem vděčná. Jenom jsem se přesunula z mobilních poznámek do fyzického sešitu.
A mám pro vás jeden poznatek. Je to podle mě takovej glitch vesmírného chodu. (Jo, mohla jsem napsat normálně chyba, ale nějak mi tam ten glitch sedí víc.)
Pár dní za sebou jsem si do vděčností psala „jsem vděčná za to, že jsem to zvládla bez ječení“. A asi třetí den už mi bylo fakt divné, že se ty situace pořád opakují.
A pak mi to došlo a byla to pěkná ťafka! 😁
„Když to tam furt píšeš, že seš za to vděčná, tak ti vesmír bude furt posílat tyhle situace, abys za ně mohla být dál vděčná!“
Tak jsem začala ten uplynulej den zkoumat nejen z pohledu toho, za co můžu být vděčná, ale i z toho, za co chci být vděčná v budoucnu. A to vypichuju 💙
Ano, pořád jsem vděčná, když kompletně celé dny zvládnu bez ječení 😅 Ale už si to nepíšu do vděčností. Tam prostě najdu jiné tři věci. Věci, za které chci být vděčná i zítra a pozítří… 🙂
Chcete taky začít?
Poznámky v mobilu jsou asi nejsnadnější cestou, ale nedosahují úplně kvalit textu psaného rukou. Tam se totiž zapojují jiné synapse a díky tomu, že je to pomalejší, strávíte s tou vděčností více času.
Navíc mozek nerozlišuje mezi tím, co se nám skutečně právě teď děje a tím, na co myslíme. Proto je znovu-prožívání vděčností přínosné i tohoto pohledu. Znovu si je zažijete 🙂
Když si večer zvyknete soustředit se na to, co jste dokázali, místo toho, co jste nezvládli, bude se vám nejen líp usínat a spát, ale i lépe vstávat. Budete mít uzavřený den a každý nový den bude novou příležitostí být vděčný!
Pokud si nevedete papírový diář, kam by se vám vděčnosti vešly, kupte si na to speciální sešit. Speciální v tom smyslu, že bude určení výhradně na vděčnosti. Nejde o cenu, může to být školní sešit za dvacku. Může to být ruční práce za dva tácy. Oba udělají stejnou službu. Jde jenom o to, co si chcete a můžete dovolit. Pro začátek 🙂
Dnešní datum:
Mé dnešní vděčnosti:
1)
2)
3)
A pěkně pište 💙
